Kdysi, když jsem chodil do školy, se AC/DC jmenovala hardrocková kapela, ale často se o tom mluvilo i v hodinách fyziky při popisu střídavého (AC) a stejnosměrného (DC) proudu.
Ale co to vlastně střídavý proud je? Co má společného s hliníkem?
Kdykoli se svařuje hliník svařováním wolframem v inertním plynu, používá se střídavý proud. Proč? Při svařování hliníku metodou TIG se používá střídavý proud, protože střídavý proud má kladné a záporné cykly. Kladný cyklus působí na povrch jako drhnutí, čímž se rozbíjejí oxidy, které omezují kvalitu svaru. Provaření svaru je dosaženo záporným cyklem, přičemž oba cykly pracují ve vzájemné harmonii, aby bylo dosaženo vysoce kvalitních výsledků svařování.
Stále je však možné svařovat hliník metodou TIG stejnosměrným proudem (nazývanou také “DC”).
Svařování rovnoměrného svaru metodou TIG vyžaduje určitý cvik. U hliníku je to mnohem obtížnější, protože materiál je obklopen vrstvou oxidu. Ta se taví při mnohem vyšší teplotě než základní kov, proto je třeba vrstvu oxidu odstranit nebo narušit, aby vznikl celistvý svar. Očištění oblasti svaru ocelovým kartáčem pomůže, ale pro skutečně úspěšné svary je zapotřebí střídavý proud, který umožní jasný pohled na svarovou lázeň.
Dalším problémem je kontrola přívodu tepla do svaru, protože díky vysoké vodivosti hliníku je udržení tepla v oblasti svarové lázně náročné. Proto je zapotřebí velký příkon tepla, který však musí být kontrolován, aby nedocházelo k odtékání svarové lázně nebo propalování. K udržení příkonu tepla na menší ploše lze použít kratší délku oblouku. Výhodný je také nožní pedál, který umožňuje kontrolovat proud při svařování – obsluha si tak může podle toho nastavit proud přímo na pracovišti.
Existuje řada dobrých značek, které vyrábějí zařízení pro střídavý proud a ideálně se hodí pro aplikace s hliníkem. Budete potřebovat zdroj napájení, hořák, wolframovou elektrodu, přídavný materiál a příslušný regulátor, uzemnění a přívod plynu.